V ekonomice je naprosto normální, že někdy je lépe a někdy zase hůře. Důležité je, aby politici dělali vždy maximum pro to, aby pomohli ekonomice opět nahoru. Jenže z pohledu běžného občana se to vůbec neděje, a vzhledem k různým zásahům do ekonomiky to většinou vypadá spíše naopak. Jen si vzpomeňte na pandemii covidu, kdy politici uzavřeli podniky, obchody a potom se hrozně divili, že firmy krachují. Tento trend se nevyhnul ani domácnostem, které začaly mít finanční problémy. Ruku v ruce se sníženým výběrem daní, šel i problém s koupěschopností domácností.

Výpadky v příjmech pocítily nejen domácnosti, ale i republika jako celek. Celá řada lidí nemohla svobodně podnikat, protože jim vláda uzavřela jejich provozovny. Sice to zdůvodňovali ochranu veřejného zdraví, ale jak se později ukázalo, jejich opatření proti šíření této nemoci nebyla vůbec potřeba. Nemoc se totiž šířila dál bez ohledu na jakékoliv opatření.

Dopady opatření proti covidu jsou uznatelné dodnes. Mnohé firmy už se z výpadků příjmu nikdy nezotavily, a musely ukončit činnost. Tento problém se týká zejména lidí ve službách a v pohostinství, které byly postiženy pandemií nejvíc ze všech. Nebyla to žádná sláva, protože najednou mohli podnikat omezeně, a následně vůbec. Pro sociální dávky si tak začali chodit i do té doby fungující podnikatelé, kteří neměli problém s příjmy. Do problémů se samozřejmě dostali jejich zaměstnanci.

Vzhledem k pozastavení výroby například automobilových součástek došlo ke zdražování automobilů a náhradních dílů. Ke snížení cen pochopitelně nedošlo. Je tak jasné, že rozhodnutí bývalé vlády mají vliv na život lidí i dnes, několik let po skončení pandemie. Česká ekonomika je malá, a jakýkoliv takový velký zásah je pro ni citelný, a může mít dopady i na několik let dopředu. Státní dluh vzrostl, a zaplatí to opět občané.