Na tuto problematiku dokonce už i existuje předmět na vysokoškolských programech, vyučuje se v rámci několika oborů a tuto problematiku řeší nejeden seminář a výzkum. Můžeme tuto problematiku ale otevírat z jakéhokoliv soudku, nikdy jej nedokážeme zcela vymazat. Fake news je relativně mladý pojem, který zanesl Donald Trump, ovšem novinářské kachny, lživé informace, propaganda tu byly odjakživa.

Na to nebylo třeba internetu, aby se mávalo s veřejným míněním. Jen si vzpomeňte na dvacáté století. Na devatenácté století a na Bachův absolutismus. Vzpomeňte si na osmnácté století a utužování protirevolučního režimu. A takto bychom mohli jet donekonečna. Přemyslovci měli kronikáře, aby upravovali dějiny podle toho, jak se jim zrovna líbilo. Před kronikáři to byli nejrůznější opinion makeři ve starém Římě. Zvěsti v předřímské antice. Báje a legendy. A tak dále.

Staré nové nevyzpytatelné

Lidé totiž mají rádi nějakou tu skrytou pravdu, nějakou tu faleš. Když vyprávíte nějaký příběh, málokdy se stane, že by to lidé vyprávěli tak nějak objektivně, vždycky se trochu přibarví nějaká ta část. A stejně to lidé mají i s pravdou. Lidé si ji rádi přibarví, protože ta pravdivá pravda pravdoucí není zrovna největším lákadlem. Není to vůbec „trhák“ nebo „senzace“, nebo nějaké „vzrušivé tajemství“. Ostatně lidská fascinace výmysly se dá dobře vysledovat na dětech. Děti do 7 let mají své vymyšlené kamarády, se kterými podnikají nejrůznější dobrodružství. Není to nic hrozného, každý měl nějakého toho svého imaginárního kamaráda. Pro to dítě je to stejně tak skutečné jako když je v kontaktu s reálným člověkem. Byť si doopravdy hraje sám se sebou, vám bude vyprávět, že letěl s Krtečkem na Mars.

Internet jenom dodal intenzitu a sílu

S internetem to šlo ale pěkně rychle, protože jste nyní mohli šířit falešné zprávy bleskurychle a bez kontroly. Kdokoliv si může sednout za počítač, napsat, že USA vyvíjí mor na Rusko, dát to na nějaké listy parlementu nebo různé větronety a slaboduší to budou žrát jako diví.