Systém společného vytváření a propojení informačních technologií se zdál nutností již od druhé světové války, kdy u mocností absentoval princip rychlého sdílení informací. Nápad celosvětové propojenosti tedy vycházel z potřeby rozšíření armádních postupu a technologií. Ovšem ten zásadní zlom přišel teprve se službou WWW ( Worlwide web – celosvětová síť), který se zaměřil na komplexní šíření informací textem, obrázky a dokumenty. Jednoduše řečeno si prohlížíme informace zapsané na všechno možných typech typek stránek, při kterých využíváme globální prohlížeče jako je například Mozilla Firefox či Google Chrome a tyto nástroje jakožto i jejich informace jsou uložené na propojených serverech. Netkví ovšem právě v této tak notně používané službě i zároveň její největší slabina?
Civilní použití internetu a WWW je v tomto případě na počet uživatelů mnohonásobně početnější než úzce zaměřené a vysoce chráněné armádní technologie. Lidé po celém světě si navykli používat sociální sítě a jejich nástroje jako je Facebook, Messenger, Whatsapp nebo Instagram. Žádné tajnosti také nedělají s využítím e-shopových služeb na online nakupování, kde poskytují své osobní údaje, stejně jako čísla účtů a platebních karet na platebních branách, o jejichž zabezpečení by se jistě dalo spekulovat. Přes sociální sítě se uveřejňují  fotografie, statusy, pocity, oznámení kde se nacházejí, informace o vztazích a rodinných příslušníků. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že šikovný analytik či hacker si může s trochou práce a shromážděním informací obrazně zkonstruovat „život“ všech těchto veřejně aktivních lidí.
Neodvažuji se tvrdit a hodnotit životy ostatních lidí, ovšem pravda je taková, že pokud nechceme veřejný život eliminovat, je v tomto případě nejlepším způsobem aspoň omezení uveřejnění citlivých informací, které by nám mohly uškodit. Jeden příklad za všechny – nepišme kdy zrovna odjíždíme na dovolenou, protože nikdy nevíme kdo se zrovna dívá a rád by se obohatil o náš majetek.